Doufala jsem, že o Toníčkovi už nebudu muset psát. Toníček byl jedním z kočiček, které se nám v lednu nevrátily z hospitalizace a zůstaly po nich jen díry v srdci a velké faktury.

Koťátko, které statečně bojovalo, zvládlo operaci zlomené pánve a nožiček. Na rehabilitaci dělal obrovské pokroky, denně jsme s ním cvičili. Sám stál a dělal malé krůčky. Byl hravý, veselý a mazlivý a každý den nás vítal v depozitu. Milovali jsme ho.

Pak se objevil strašák jménem panleukopenie a všechno šlo z kopce strašně rychle. Toníček byl převezený na hospitalizaci hned první den, kdy se projevily příznaky. Moc jsme se o něj báli a moc jsme doufali v dobré zprávy. 

Na veterinu jsme volali denně. Některé dny byl Toníček stabilizovaný, jiné dny se horšil. Dostal sérum z krve našich očkovaných kočiček, dokonce mu podali lék, který se používá spíše v zahraničí než u nás. Chtěli jsme vyzkoušet všechno. Chtěli jsme mu život zachránit po tom všem, čím si prošel.

Bohužel nám po týdnu zavolali, že je na tom Toníček moc špatně, a že šance už není. Ještě ten den odpoledne nám volali, že nás Toníček opustil.

Moc nás jeho ztráta mrzí a bolí.