Ahoj kamarádi,

zdravím vás po své další, tentokrát už čtyřicáté druhé, chemoterapii. Kontrola krve dopadla velmi dobře, ale tentokrát se vůbec necítím dobře já. Už pěkných pár dní se mi hůře dýchá, v noci když spím, tak prý buď děsně chrápu, nebo mi v nosíku legračně píská. A protože nejsem vůbec unudlený, znamená to, že moje potíže nemají na svědomí rýmičkové bakterie, ale nádor, který se začíná nějak moc roztahovat. Takže takhle tedy ne, to jsme si nedomluvili! Pan domácí jsem tady já a on je u mne pouze v nájmu. A tak jsme se na něj s paní doktorku domluvili, že mu dáme trošku za uši a zvýšili jsme dávku karboplatiny v kapajdě. To on nemá vůbec rád a na čas by se mohl zase umravnit. Také jsem dostal sirup na úlevu a bolest. No, a jelikož jsem od minule i zhubnul, mám se dostavit na kontrolu už za dva týdny a poradíme se, jak dál. Na náladě mi to ale neubralo, mám kolem sebe kočičí přátele, kteří mi dodávají optimismus a v jejichž společnosti zapomínám na své zdravotní potíže.
Přeji vám, ať máte v životě také někoho, kdo vás v každé situaci podpoří! Držte mi tlapky do dalších dnů!

Zároveň bych vás chtěl moc poprosit o korunky na úhradu veteriny a třeba i nějaké laskominky do bříška, abych nabral váhu zpět. Děkuji!
S pozdravem a pokorou, váš Vendelín