Ahoj přátelé! Už jsem vám o sobě dlouho nedal žádnou zprávu, tak to dnes musím napravit. Ono také nebylo moc co psát, ale nyní mám řadu zážitků, o které se s vámi chci podělit. Před dvěma týdny jsem absolvoval svou jubilejní třicátou chemoterapii. Kdo z vás zapomněl, nebo můj příběh nezná, tak připomínám, že je to tři a půl roku, co mi byl diagnostikován zhoubný nádor v nosní dutině. Listopadové kontrolní krevní testy dopadly jako vždy na jedničku, paní doktorka ze mě měla velikou radost, chemo jsem zvládl levou zadní. A tak jsme to doma s mými kočičími kamarády náležitě oslavili! Jenže… asi jsme to s klucima trochu přeťápli, protože jsem za pár dní začal zvracet, dostal jsem průjem, byl jsem slaboučký, no prostě kocovina jako hrom. Takže nezbylo nic jiného, než naložit mou vyčerpanou tělesnou schránku do přepravky a pelášit na veterinu. Byl jsem dehydrovaný s nízkou teplotou a naprosto rozhašenou slinivkou a ledvinama. Oběma! Musel jsem tedy zůstat na hospitalizaci na infuzích. Strávil jsem takto tři dny. Večer si pro mne panička jezdila, tak alespoň přes noc jsem byl doma, ale byl jsem stejně zavřený ve veliké kleci, prý, abych byl pod lepším dohledem. Připadal jsem si jak nějaký potkan v laboratoři. Nicméně už po prvním dni v nemocnici jsem dostal chuť k jídlu, další den mi zase přibyly síly a třetí den jsem pokousal sestřičku. Pak už jsem jezdit nemusel. Všechny krevní parametry se mi krásně srovnaly, nemusím dodržovat ani žádnou dietu, jen máme zase brzy přijet na kontrolu. Tak to jsou moje listopadové zážitky! A když mi budete chtít udělat radost (a holkám z Tlapro ještě větší), pošlete, prosím, nějakou korunku. Za ty tři dny mého wellness pobytu na veterině by si totiž řada z vás užila krásný týden dovolené u moře. Děkuji vám za přízeň, opatrujte se a buďte zdrávi! Zase se brzy přihlásím. Váš Vendelín.