Ondrášek byl jako kotě nalezen před základní školou v Libochovicích v krabici. Ujala se ho paní, která ho dala na dvůr, kde žil sám a záhy se ztratil. Po několika měsících se znovu objevil a putoval do Sluníčka. Ondrášek nezažil zřejmě nic dobrého, neboť má panickou hrůzu z braní do náruče. Zprvu se všeho bál a bránil se. Nebyl vůbec plachý, ale hodně nervozní, pořád očekával něco nekalého. Postupně se uklidnil, přestal být ošklivý na ostatní kočičky, už si s nimi hraje. Nechá se už i déle hladit, líbí se mu to, ale najednou dostane strach - asi si uvědomí, že mu ruka může ublížit a rychle se ohradí, že už ne. Aby měl více klidu a vlastní život, začal chodit v útulku na zahrádku a to ho zklidnilo. Chovat v náručí se však nedá, v tomto nikomu nevěří. Dlouho však venku nevydrží, brzy chce zase domů a nemá tendenci se toulat. Ondrášek potřebuje trpělivého páníčka, který ho bude brát jaký je. Budete muset respektovat, že nezažil nic dobrého a tolerovat jeho někdy zvláštní chování. Je prostě svůj. Nenechá si líbit nic, co mu není po vůli. Hlazení má docela rád, ale jen pokud se mu chce, i hodně vrní, pořád asistuje při domácích pracích. Sžije se i s jinou kočičkou v domácnosti, ale domníváme se, že  hrát si s ní nebude (možná by nás ještě překvapil).

Ondrášek si přeje dobré konzervy Animonda, avšak druh pro koťata, který on i ostatní dospělé kočky v útulku upřednostňuje.