Jsem Dobruška, ve Fousku už od doby, kdy mrtvý moře bylo ještě nemocný. Tehdy nás údajně i se ségrou Droběnou našli vyhozený v popelnici, možná i proto jsem si cestu k lidem nikdy uplně nenašla. Žiju si ve Fousku svuj pohodovej život, tak nějak mi plyne, najednou jsem ale zjistila, že plyne moc rychle a stáčí se někam, odkud už se nemusí zvládnout narovnat. Před víc než rokem mi našli na zadní nožce adenom, podařilo se ho vyoperovat komplet a bez další újmy. Když jsem v poslední době začala bejt jiná, nebojácná a vyhledávající oční kontakt, zpozorněli Fousci zas. Podle aktuálních vyšetření mam rozsáhlej útvar ve zvukovodu (na výsledky histologie čekáme) a strukturální změny v obou čelistech. Neni mi zle, nemam bolesti a mam chuť k jídlu, tak doufam, že se tohle ještě nějakou dobu nezmění. Uvidíme co řekne doktorstvo dál, už jsem starší pani a vim, jaký jsou moje možnosti. Přemejšlela jsem, co si přát letos k Vánocum. Vim, že muj život neni dokonalej, strávila jsem ho celej v útulku. Neni dokonalej, ale je muj. Milujou mě tu takovou jaká jsem, mám svojí partu stejnejch netykavejch vopic jako jsem já a vyjma vlastní rodiny, mi ten můj život přines všechno. Žiju ráda a tak si letos přeju jenom naději a aspoň ještě jeden rok navíc.

Radost mi uděláte i konzervami Animonda Carny a přisypání korun do mističky na pomoc s úhradou mejch veterin.

Děkuju, Vaše Dobruška z Fouska:)