Začali mi říkat Popelka, možná kvůli mé submisivní povaze. Jsem pětiměsíční kočička, kterou odchytili jako bezprizorní poloplaché, tříměsíční, podvyživené kotě. Narodila jsem se ani sama nevím kde. Nalezli mě v krabici poblíž silnice společně s mým již umístěným bráškou.

Ten byl asi hezčí něž já a hlavně odvážnější, takže se dnes už válí někde na gauči a užívá si pohodlí nového domova. Já takové štěstí nemám. Po odchodu svého brášky jsem stále smutná a cítím se opuštěně. Asi jediné, co by mi pomohlo, je získání bezpečí nového domova. Pokud se mi bude někdo věnovat, ztratím snad ten utrápený výraz a budu, stejně jako můj sourozenec, konečně šťastná.