Dostal jsem jméno Cipísek, našli nás totiž v lese, kam nás někdo jako úplně malá koťata odložil. Zalezl jsem se svou sestrou Maruškou pod klády, kde nás zcela náhodou objevili houbaři. Strašně jsem se báli. Někdo nám vzal mámu a zavezl nás kdo ví kam. Zkoušeli nás vylákat z úkrytu, odchytit a zavézt do bezpečí. To se nakonec podařilo a jsme za to rádi. Určitě bychom se jinak stali oba potravou pro lesní zvěř.

Stala se z nás vděčná, hravá koťata, která brzy zapomněla na to, co prožila v noci opuštěná v lese. Teď tu čekáme oba na nový domov, já jsem černý a sestřička je mourovatá. To není zrovna výhra. Ale povahu máme oba úžasnou, stačí nás vzít do náruče a těšit se z našeho předení.