Jsem malý, statečný, asi čtyřměsíční kocourek, kterého pojmenovali Tiborek. Byl jsem nalezen zraněný v zoufalém podvyživeném stavu. Měl jsem zlomenou stehenní kost, zvládl jsem těžkou operaci, přežil jsem a začal jsem objevovat svět lidí, kteří se o mě starali. Do té doby jsem netušil, co je to plná miska, teplo, bezpečí a náruč milujícího člověka. Měl jsem tzv. štěstí v neštěstí.

Takže dnes už vypadám úplně jinak. Jsem hezoučký, milý kocourek, kterému zůstala nekonečná chuť k jídlu. Kocourek, který začal příst a mít radost ze života. Jako malé kotě jsem totiž nepoznal nic jiného než nenávist lidí, kteří mě odháněli, zimu a hlad. Tomu je snad konec a věřím, že i mě čeká nový domov, kde mě už nic takového jako dřív nepotká.