Pavlík. Největší plašánek v útulku.

Když jsme ho našli, schovával se u domu, kde do něj kopali.

Ano, čtete správně. KOPALI.

Co cítí malé, vyděšené stvoření, když se k němu lidé chovají takhle? Strach. Paniku. Bolest.

Pavlík měl štěstí, že jsme ho objevili.

Ale jeho trápení neskončilo.

Jeho duše je zraněná. Nedůvěřuje. Bojí se. Každý pohyb ruky ho děsí.

A přitom... venku by nepřežil ani den. Zima. Hlad. Další kopance.

A tak tady sedíme. Trávíme s Pavlíkem hodiny. Dny. Týdny.

Snažíme se ho přesvědčit, že ne všichni lidé jsou zlí.

Mazlíme ho, pomalu a opatrně.

Každé drobné zlepšení je pro nás obrovským vítězstvím.

Pavlík si zaslouží lepší život.

A my mu ho chceme dát.

Ale sami to nezvládneme. Potřebujeme vaši pomoc.

Pomoc, která se promění v plnou misku, teplou deku nebo další den plný lásky a péče.