Umíte si představit, co je to ztratit důvěru v celý svět?

Flíček to ví moc dobře. Je z místa, kde každé koťátko musí bojovat o přežití. Kde padají ze střech a jejich jedinou jistotou je strach. Společně s jeho bráškou zažil věci, které by žádné zvíře nikdy zažít nemělo.

Když nám je přivezl pán, byli oba plaší, vyděšení a zranění – nejen na těle, ale hlavně na duši. Flíček nevěří lidem. A kdo by se mu divil? Když natáhneme ruku, ožene se. Ale my to nevzdáváme.

Každý den mu ukazujeme, že ne všechny ruce ubližují. Že láska existuje. A že naděje se nikdy nesmí vzdát. I když naše ruce nesou stopy jeho strachu – škrábance, kousance – věříme, že jednou pochopí, že jsme tady pro něj.

Dnes nepíšu jen o Flíčkovi. Píšu o všech kočkách, které nemají domov, o těch, které přežívají v ulicích, o těch, které ztratily důvěru v lidi. Každá z nich si zaslouží šanci. Každá z nich si zaslouží lásku.

A Flíček? Ten zatím děkuje za dárek, který mu dal naději. Až se osmělí, bude hledat domov, kde konečně zažije, jaké to je být milován.