Modrásek, zdravím vás.
Od doby, co mi umřela panička a stal jsem se nechtěným dědictvím, jsem obyvatelem krmného místa v Opočnici. Teta Jitka je totiž srdečná ženská, která pomáhá, kde komu a tak se ujala i mě a mých kamarádů. A je to tady vážně paráda. Máme tu takový zahradní domeček s polystyrénovýma boudičkama. Můžeme tady v bezpečí spát nebo jen tak přes den lenošit.
Teta nám plní každé ráno a večer mističky. Cpeme se granulkama, konzervičkama a občas nám vyváří i masíčko. To já tuze rád. Každý den netrpělivě čekám, co si pro nás teta přichystala za laskominku. A když je to velká dobrota, tak se natáhnu z boudičky a dám Jitce pac. Jako za odměnu, chápete. :)
Letos na jaře jsem měl ale velké trápení. Někdo mě totiž střelil do nohy. Takže jsem byl často na veterině, nožka mě ještě teď chvílema dost bolí a pořád kulhám. Jitka vše nahlásila na PČR, ale už poslali dopis, že případ odkládají :(. Je mi z toho moc smutno, střílet po živých bytostech se přeci nemá. :( Dřív jsem hodně pomáhal s hrabáním záhonků, ale teď, s tou bolavou nožkou, mi to tak nejde. Pod stromeček bych si od Mňaužíška přál hodně krmení, abych zase nabral sílu. Moc děkuju!