Ahoooj, jsem Mimina.
Vlastně si už ani nepamatuji, proč mi tak říkají. Možná, že jsem nejmladší obyvatelkou krmného místa u lidí bez domova. Koček nikoho nás tu totiž žije víc a občas si mě ostatní docela dobírají. Říkají mi pískle, mrňous i škvrně. Darebáci jedni. Ale líbit si to nenechávám a občas jim vyvedu nějakou kočkovinku – třeba zblajznu jídlo z misky a svedu to na někoho jiného. Hihi!
Jsem moc ráda, že si nás vzal František pod křídla. Je to tu totiž ohromný. Jídlo, pití, pelíšek, co víc si přát. Navíc, když nás něco bolí, tak jedeme k paní doktorce. Taky je postaráno, aby se nám nerodila koťátka. Za což jsem osobně dost ráda. To vše okolo zařizuje teta Alena, která k Františkovi pravidelně chodí. Je mi líto, že na mě zákony v Česku nepamatují a nikoho, kromě Františka a Aleny, vlastně nezajímám. Moc bych si přála, aby se to změnilo.
Milý Mňaužíšku moc tě tedy prosím o příspěvek na nějaké dobré krmení, protože toho není nikdy dost. Děkuju!