Zdravím vás, kamarádi. Říkají mi Mazel.
Jsem jednou z prvních vykastrovaných koček z krmného místa v Bohnicích. Asi právě proto jsem se docela zklidnil a občas se nechám od tety Jany i pohladit.
Musím vám říct, že nebýt jí, tak nevím, nevím, jak by to s náma bylo. My kočičáci z Bohnic jí za hodně vděčíme, protože se o nás začala zajímat. Postupně nás kastruje, dbá na to, abychom vždy měly něco dobrého k snědku, měly se kam schovat a taky pro nás zajišťuje veterinární péči.
Svůj čas trávím rád ve společnosti dalších místních kočin, společně se proháníme po zahrádkách a lezeme po stromech. A když začne být hezky, tak si nechám svůj krásný kožíšek prohřívat slunečními paprsky. Tetě Janě často něco vyprávím a ona mě za to vždycky pochválí a podrbká.
Moc bych si přál, aby se všechny kočičky na světě měly krásně. Nikdo jim neubližoval a měly vždycky co jíst a pít. Zkrátka aby se měly tak dobře, jako čičiny na krmných místech. Protože ač žijeme venku, tak tu máme veškerou péči. Mňau.
Vás milí Mňaužíškové, bych chtěl poprosit o příspěvky do mističky, na pořádnou baštu, pro sebe a mé kočičí přátele. Děkuji!