Čáááu, jsem Macek.
Od té doby, co mi umřela moje panička a stal jsem se nechtěným dědictvím, bydlím na krmném místě v Opočnici.
Asi vám nemusím vysvětlovat, proč mi říkají zrovna Macek. Jím zkrátka hodně a rád. Granulky, konzervičky, syrové masíčko, vařené masíčko.... Už teď se mi sbíhají sliny. Teta Jitka mi dopřává to nejlepší. A nejen jídlo, zařídila nám tady parádní domeček s polystyrénovýma boudička. Chodíme sem s kámošema spát, schovat se nebo si jen tak odpočinout. Když nás trápí nějaký neduh, tak jdeme k doktorovi. Samozřejmě jsme všichni vykastrovaní. Jednak se díky tomu furt nepereme a jednak neznačkujeme své teritorium. Kdo by to chtěl taky pořád čuchat, že jo? Zkrátka tady máme perfektní servis. A tak Jitce občas při dosypání druhé porce granulek dám pár pusinek, aby viděla, jak moc jí mám rád.
Nejraději lezu po stromech a pozoruju, co se děje v okolí. A když jde Jitka kolem, tak jí skočím na záda. Ona se lekne a já mám z toho srandu :).
Milý Mňaužíšku, byl bych rád za příspěvky na zásobu krmení, protože toho není nikdo dost a já jsem zkrátka žrout :)