Jednoho večera zazvonil zvonek a my našli před vrátky Sluníčka „nadělení“ v podobě dvou přepravek se dvěmi tříměsíčními, umouněnými, vyděšenými holčičkami. Koťata vypadala zdravě, dobře krmená ale hodně špinavá, zřejmě od uhlí.

Dobrunka, černobílá holčička, je trochu plachá a musíme se jí více věnovat. Je to však milá kočička, vůbec není útočná. Bojí se. Nejlépe jí je v přítomnosti své sestřičky Dobrušky. Je ještě mladá, na lidi si zvykne a bude milujícím členem rodiny.

Zdá se, že Dobrunka stráví své první Vánoce ve Sluníčku, a tak by si moc přála konzervičky Animonda vom Feinsten.