Bob se narodil loni na podzim. Jeho maminka byla kočka toulavá a byla ráda, že pro sebe a své děti našla dvorek, kde se každý den servírovaly granule. Teplý pelíšek v nabídce nebyl, tak Bob se sestřičkou Princeznou prožili, jako kočičí prťata, zimu venku. Maminka příroda je vybavila arktickými kožíšky, a tak nedostali ani rýmu. 

Kočičí maminka směla po kastraci zůstat na pohostinném dvorku, ale koťata se nastěhovala k nám. Ačkoli Bob byl od začátku kámoš a mazel, tak domů odjela Princezna, přestože ta zůstala nedůvěřivou plašandou. No znáte to o těch krásných holkách, jak to mají lehčí...

Bob tu pořád čeká na toho, komu bude moc rád dělat společníka a asistenta a vítače. Než svého člověka najde, rád by pod stromečkem našel kapsičky, na kterých si rád pochutná.