Na krmném místě se vloni objevila dvě koťata. Kočka a kocour. Návštěva veteriny ale přinesla překvapení. MĚL JE TAM, kluk ušatá! A tak se stalo to, o čem se v dnešní době vedou vášnivé debaty: z Amálky byl tedy rázem, i bez operativního zásahu, Amadeus.

Co se nezměnilo, je Amadeova plachost. Ta je stejná jako dříve, když byl považován za kočku a je stejná i když už víme, že Ami je kus kocoura. Jeho vztah k lidem je komplikovaný, neútočí, ale mazlit se k novému člověku přijde tak po měsíci, po dvou. A to ještě musíte být v klidu. Rychlé pohyby, hluk ho stále děsí.

Přál by si domov. I my bychom mu ho přáli. Ale i když je Amíš krásný, veliký a chlupatý kocour, neměl zatím žádného zájemce, který by měl srdce na dlani, nůši trpělivosti a klidnou domácnost.