Maličkého, asi dvouměsíčního kocourka Matýska jsem přijala 2. 11. 2013. Pojmenovala si ho paní, která se večer před Matýskovým příchodem s přítelem vypravila na romantickou večeři a u hradeckého muzea si všimla kocourka se zraněnou nožičkou, jak hledá v odpadcích něco k jídlu. Kocourek se bál, nechtěl se nechat odchytit, ale paní byla vytrvalá a s pomocí přítele, dalších dvou lidí a nakonec i městské policie kocourka chytili. Z romantické večeře sice nebylo nic, ale zůstal dobrý pocit. Matýsek byl vyšetřen, na nožičku se nepostaví, má ji zcela nehybnou, vyšetření ukázalo, že má zpřetrhané vazy a přerušené nervové dráhy. Další vyšetření u ortopedického odborníka ukázalo, že s nožičkou se dá dělat pouze dvojí: buď ji nechat tak, jak je, nebo amputovat.
Matýsek je dalším kocourkem, kterému se již v kotěcím věku velmi ubližovalo. U nás je však Matýsek spokojený, dobře papá a užívá si tepla a bezpečí, i když je stále NEUVĚŘITELNĚ PLACHÝ A BOJÁCNÝ. Ošetřit ho, odčervit či naočkovat je prakticky nemožné.