Kamarádka Petra, co má azyl pro pejsky v Žatčanech, sdílela Paclíka, že si s ním neví rady a neví, jak mu pomoci.

Tak jsem ho přijala. Prošlo se kolečkem vyšetření. První verze byla, že neví co se mu stalo. Nějaká paní ho donesla uspat k panu doktoru Rybovi. Ten to však odmítl udělat. Tak se dostal k Petře a poté ke mně.

Tak jsem řešila rehabilitaci s paní Lenkou, protože ho prostě rozchodíme! Pak jsem si uplně náhodou všimla jednoho komentáře, právě u paní Lenky co s ním cvičí, na stránce fb. Nějaká paní tam psala, pod příspěvěk s Paclíkem, že to byl její kocour a že právě ona ho chtěla nechat uspat. Údajně je měla venku, u hlavní silnice. Jeho kočičího bratra srazilo auto a jeho ťuklo a zůstal takto nehybný. Ona osoba ho měla týden doma a čekala, že se mu to spraví samo nebo cituji: „že se o něj postarají psi“! Tím myslela, že ho zabijí.

Paclík má amputovanou jednu packu, ale to mu nebrání v plnohodnotném kočičím lumpačení. Je to moc šikovný kocourek, který si určitě zaslouží pěkný život.