Já jsem Jaruška. Jméno mám krátce, protože jsem u tety taky krátce. Teta mi říká “kindrvejce číslo jedna”. Vůbec jí nerozumím, ještě ke všemu se dost bojím a nechci, aby na mě někdo sahal. Ale prý mám v břiše nadílku a teta nechce, aby ta nadílka skončila pod koly aut. Tak si mě tu nechá a až jí nadělím a vychovám tu nadílku, půjdu zpátky. A to budu moc ráda. Já nemám ráda lidi. Ale mám ráda jídlo, hodně jídla, a tak za něj děkuju.