Péťa se k nám dostal jako týden staré, malinké kotě opuštěné kočky, která se usadila v jedné firmě v Sušici. Když byl koťatům týden, máma se nevrátila a koťata zůstala sama. Protože nebylo možné v provozu krmit koťata po dvou hodinách, měla přijet k nám. Zaměstnanci firmy však jedno z koťat umístili k jednomu ze svých kolegů s tím, že si ho doma vypiplá, a druhé přivezli k nám. Připravili tak oběma ten nejošklivější start do života. Když už chybí máma, je potřeba alespoň sourozenec. Bohužel jim oběma tuto možnost vzali. Péťa se s životem pral s vervou týdennímu kotěti vlastní, místo mámy měl svého medvídka a nás, ale přesto byl zbytečně sám.

Jakmile to bylo možné, začal chodit na společné vycházky v karanténě a doháněl tak chybějící kontakt s ostatními koťaty. Dnes je to už velký kocourek, který má a vždy už bude mít silnou vazbu na lidi a ostatní kočky. Je to veliký mazel, rád skotačí v partě ostatních, ale hned běží za Vámi, připomenout, že je tu. Hledá domov jen uvnitř domečku nebo bytu, venku by si neporadil.