Kryšpínek byl podle vyprávění odebrán své mámě ještě v době, kdy mu nebyly ani dva měsíce. Měl být parťákem tenkrát třináctiletého kluka. Ovšem rodiče chlapce měli mezi sebou problémy a tak dítě i kocourek vlastně nevěděli, kam patří - jednou byli u mámy, pak u táty a tak pořád dokola. Pak došlo na stěhování a kocourek musel z domu. Chlapec Kryšpína svěřil do rukou svého strýce. Stýc má ovšem své problémy, proto kocourek běhal po celém městě, žebral o jídlo. Jídla se mu dostávalo u jedněch obchodníků, ke kterým běhal pravidelně a kde měl dokonce před obchodem své misky. Jenže cesta k nim vedla přes frekventovanou silnici a ta se mu stala osudnou. Kryšpínka jsme sbírali totálně potlučeného a rozbitého, obličej měl celý nakřivo, krev se mu valila z očí, nosu, uší i tlamičky. Měl prasklou čelist, patro, horní dáseň i ret až do nosu, měl velký otřes a otok mozku. Při rtg jsme také zjistily staré zlomeniny zadní paciny a pánve, ovšem nikdo ho nikdy neléčil. Tenkrát dvě a půl kila vážící kocourek vše ustál, dnes má krátce po kastraci, jeho váha se blíží k šesti kilíčkům. Drátky v bradě ještě má, ale to už není problém. Těší se dobrému zdraví a čeká na domov v bezpečí, na domov s péčí a na spaní v peřinách :)