Jsem Erigeron, vládce všech koček. Ehmmmm. No spíš ne. Pocházím ze zahrádkářské kolonie, kde jsem se narodil jedné pouliční kočičce loni v dubnu. Zažil jsem 4 měsíce plné nejistoty, strachu, někdy i hladu. Lidi jsem moc neznal, vídal jsem je jen z dálky. Pak jsem se dostal do útulku. V útulku jsem přežil zimu hezky v teple a s neustále plnou mističkou. Lidi tady už vídám zblízka. Už jsem si na ně párkrát i sáhl. Vypadá to, že to nejsou moji nepřátelé, ale naopak. Jenže po své mamince, divoké kočce, jsem zdědil něco, co mě furt nutí se tak trochu bát. Tak se pro jistotu při příchodu člověka do pokojíčku schovám.

Žít venku už nechci. A i když je kočičí pokojíček v AniDef fajn, rád bych si už našel něco většího. Něco víc na život, něco stálého a trvalého. Za chvíli oslavím první rok na světe, tak už asi trochu stárnu, chci se usadit a myslím na budoucnost.

Slyšel jsem, že když najdeš ten svůj domov, tak se sice ze začátku trochu bojíš a schováváš, ale pak zjistíš, že je to to nejlepší, co tě mohlo potkat. Vyhřejváš se u okna, mazlíš se, vrníš, ukazuješ bříško. Někdo prej s těma lidma spí i v posteli. No zní to zajímavě a já bych to možná rád zkusil.

Najde se tu někdo, komu nevadí, že se nejdřív budu asi trochu bát? Kdo mi dá čas a prostor a třeba pak budu dělat všechny ty zvláštní věci, co kočka vedle člověka dělá?

Do adopce odejdu kastrovaný, čipovaný, odčervený, odblešený, testovaný na FIV a FeLV, na základě podpisu adopční smlouvy a uhrazení příspěvku na péči. 

Erigeron by si přál kapsičky. Děkujeme.