Promluva patrony
Jak často slýcháme a čteme ten přímo do srdce mířený rozkaz - Pomáhejte potřebným! Ne, že bych potřebným nepomáhala. Ale nedá se ani říct, že bych za každou cenu potřebovala mít doma bezdomovce. Víte, jak to myslím, že? Chyba je v kdysi špatně zvoleném a, bohužel, dnes již automaticky používaném slově. Ti, kteří potřebují naši pomoc, přece nejsou potřební, ale potřebující! Potřební jsme pro ně my. Ti se snadno či hůře nabytými přebytky, ti blahosklonní s rozjitřenými city, ti s upatlaným svědomím, toužícím po čistotě.
Ovšem jinak je tomu u zvířátek. Zvířátka jsou totiž z mnoha důvodů potřebná sama o sobě, aniž by cokoli vlastnila. A jsou potřebná jak potřebným (viz tygr v kleci módního návrháře Osmanyho Laffity), tak i potřebujícím (viz vodící či asistenční psi). Navíc, leckterá tak potřebná zvířátka jsou často zároveň i sama potřebující! A to je zrovna případ našich koček.
Samozřejmě, přání, která na těchto stránkách najdete, nediktovaly do počítače ty malé, chlupaté, ani já! Napsaly je ty velké, zkušené, obětavé i tajemné ženy, kočičí chovatelky, vychovatelky, ošetřovatelky a pečovatelky, povětšinou však jen dočasné. - Tím Vám nechci nijak vnucovat, že nejpotřebnější z kočičího hlediska jsou tu vlastně ony, a že mnohem lepší než obdarovat libovolnou z jejich svěřenkyň je zkrátka vzít si ji rovnou domů a tam ji rozmazlovat do konce života! Chci Vás jen, po dlouhodobém bádání v oboru, ujistit o jediném: Pověra, že kočky a potažmo „kočkařky“ jsou falešné, je falešná!
Šťastnou volbu přeje
Ester Kočičková